Izotopy olova

Přírodní olovo (₈₂Pb) se skládá ze čtyř stabilních izotopů; ²⁰⁴Pb (přirozený výskyt 1,4 %), ²⁰⁶Pb (24,1 %), ²⁰⁷Pb (22,1 %) a ²⁰⁸Pb (52,4 %). Bylo také popsáno 39 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 178 až 220, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou ²⁰⁵Pb^[1] (poločas přeměny 1,73×10⁷ let), ²⁰²Pb (52 500 let), ²¹⁰Pb (22,2 let), ²⁰³Pb (51,92 hodiny), ²⁰⁰Pb (21,5 h) a ²¹²Pb (10,64 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 5 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 205 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy thallia a/nebo alfa rozpadem na rtuť, zatímco u ²⁰⁴Tl a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na bismut.^[2]. Olovo je vůbec nejtěžším prvkem, který má stabilní izotop.^[3]