Izotopy olova

Přírodní olovo (82Pb) se skládá ze čtyř stabilních izotopů; 204Pb (přirozený výskyt 1,4 %), 206Pb (24,1 %), 207Pb (22,1 %) a 208Pb (52,4 %). Bylo také popsáno 39 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 178 až 220, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou 205Pb[1] (poločas přeměny 1,73×107 let), 202Pb (52 500 let), 210Pb (22,2 let), 203Pb (51,92 hodiny), 200Pb (21,5 h) a 212Pb (10,64 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 5 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 205 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy thallia a/nebo alfa rozpadem na rtuť, zatímco u 204Tl a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na bismut.[2]. Olovo je vůbec nejtěžším prvkem, který má stabilní izotop.[3]

  1. Je-li tento izotop plně ionizován, stává se stabilním.
  2. Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  3. TAKAHASHI, K; BOYD, R. N.; MATHEWS, G. J.; YOKOI, K. Bound-state beta decay of highly ionized atoms. Physical Review C. New York, NY: American Institute of Physics for the American Physical Society, October 1987, s. 1522–1528. Dostupné online [cit. 2016-11-20]. ISSN 0556-2813. DOI 10.1103/PhysRevC.36.1522. PMID 9954244. 

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy